Miluji život a jeho souvislosti.
Jsem srdcem sportovka, která miluje aktivní pohyb i prožitkový tanec.
S nadšením se také nořím do automatické, intuitivní kresby. Nechávám k sobě přicházet pocity i slova, která s citlivostí k barvám přenáším do malby. Tvořím tak obraz s poselstvím, který se stává zářičem i společníkem pro mé, nebo i vše další kroky.
Miluji setkávání v rodinném kruhu, s přáteli i s dalšími lidmi, kteří přicházejí na mé hodiny, různé akce i do mého studia. "Setkávání je jako tanec dvou duší," napsal kdysi jeden moudrý filozof. Je to okamžik, kdy se naše cesty kříží a my sdílíme část sebe samých s ostatními. Setkávání nejsou pouhými fyzickými schůzkami; jsou to mosty, které spojují naše myšlenky, sny a touhy.
S láskou, pochopením a upřímností ráda pomáhám těm, kteří se ptají a zajímají se o uzdravení svého života. Učím je číst ve svých životních situacích a společně nacházíme cestu, jak z kola ven. Jde o to, aby si každý uvědomil a dovolil si naslouchat své intuicí, pocitům a svému srdci. Jde také o to, vnést do svého života mír a pohodu, respekt i pokoru, vděčnost a upřímnou radost. Občas se umět i zdravě naštvat, když je to potřeba. Žít v lásce a ve zdraví, protože to je to co nás opravdu baví.
Děkuji vám všem za setkávání.
Jste připraveni na cestu uzdravení ?
I vy můžete uchopit nitky spojení mezi vnitřním a vnějším světem,
odhalit konečně příčiny své bolesti a nemoci, problémů i neúspěchů.
Z celého srdce to přeji všem.
Můj život se změnil díky mé nemoci a já jsem vděčná za vše co mě potkalo.
Děkuji všem lidem které jsem potkala a potkávám.
S POKOROU K ŽIVOTU. Věrka
Můžete si číst klidně dál a v mém vyprávění najít svůj vlastní grál,
svojí žábu na prameni.
Pokud máte otázky, neváhejte a napište mi: Kontakt
Odhalení a uzdravení mé žáby na prameni.
Bylo léto v roce 2004 a já plakala a myslela, že se mi hroutí celý svět. Byl to proces, který přijít zákonitě musela, ale to já tenkrát nevěděla. Čas slzy vzal a zdálo se, že život prostě nějak běží dál. Měla jsem své radosti i strasti, ale vypětí a stres kterým jsem prošla si začal vybírat svojí daň.
Můj zákon z dětství "CHTĚNÍ = BEZNADĚJ" je moje žába na prameni.
Bylo to mé zadržování a neříkání toho co chci a to mě nakonec dostalo až k závažné nemoci. Děkuji sportu, který mě naučil vytrvalosti a trpělivosti. Děkuji všem kdo v tomto období se mnou na cestě životem šli, ať v dobrém či zlém (pokud to takto budeme rozdělovat). Nebyla to snadná cesta, ale dnes jsem vděčná i pokorná ke všem událostem ve svém životě a také už vím, že nic není náhoda.
Nikdy nevíme k čemu nám bude nemoc dobrá, kam nás posune a s kým seznámí, co díky ní zažijeme.
Ovšem, pokud se nevzdáme a nepodlehneme jí. Pokud nezůstaneme stát a pokud se nezačneme litovat a hledat výmluvy.
Říkali, je to nevyléčitelná nemoc.
V roce 2005 jsem si vyslechla diagnózu "Crohnova choroba" ( chronické zánětlivé onemocnění trávicího ústrojí). Tady začala má cesta k uzdravení i poznání souvislostí.
Již na samém začátku jsem se nějak nechtěla smířit s faktem, že nemoc je nevyléčitelná, že budu muset omezit své sportovní aktivity, že může přijít operace, další omezení a že léky se stanou součástí mého života. Začala jsem hledat informace a ony postupně přicházely.
Nepodceňovala jsem léčbu a dodržovala vše co mi lékaři doporučovali a nemoc se uklidnila, občas se projevila silněji a tak jsem i já musela nasadit silnější léky.
V té době jsem měla svojí poradnu (výživové poradenství) a hledala jsem spolupracovníka. Na pohovor přišla žena, která sice práci nevzala, ale já se objednala k ní. Netušila jsem co mě čeká, ale chtěla jsem vyzkoušet vše co by mi pomohlo s mojí léčbou.
Dozvěděla jsem se, že moje nemoc souvisí s psychickým blokem v mém podvědomí. Mé pocity byly smíšené, protože do té doby jsem se k těmto informacím nedostala. Proběhlo první odblokování a doporučení na knížky.
Začala jsem pracovat na informacích a tím nastal proces skutečného uzdravování. Moje návštěvy u Stáni se postupně změnily v neobyčejné přátelství.
Cesta to nebyla lehká, ovšem dnes jsem zdravá a bez léků. Můj život se zcela změnil a já jsem vděčná za vše co mě potkalo. Děkuji všem lidem které jsem potkala a potkávám. Děkuji svému osudu a sobě, že jsem si to všechno dovolila a začal chtít od života víc.
Chcete vědět více souvislostí a skutečnou příčinu?
Pak čtěte dál.
Díky mé zkušenosti z dětství mám dnes ráda upřímnost, jednoduchost a pořádek.
Mojí předností je přirozenost, optimismus a radost ze života.
Můj vnitřní zákon už z dětství pramení.
Jako dítě jsem trpěla tím, že nemám a neznám svého biologického otce. Cítila jsem se zmatená a odstrčená, nejistá a nemilovaná. Odpovědi od dospělých jsem nedostávala a táta tu pro mne nebyl. PROČ ?
Dospělí mlžili "v zájmu mého dobra" a jsem přeci ještě malá, říkali.
Dětství bylo o MÉM BEZNADĚJNÉM ČEKÁNÍ NA TÁTU a vysvětlení proč tu není. Naučila jsem se neptat, zastírat a neříkat co chci. Zdálo se to tak normální, protože dospělí to taky tak dělali. Asi se to tak má....TO JSEM SI DO ŽIVOTA ODNESLA. Uvěřila jsem, že nemohu mít co chci.... CHTĚNÍ JE BEZNADĚJNÉ a je lepší nic neříkat, neptat se, nechtít.
Moje chtění dostalo razítko a vnitřní zákon byl vytvořen.
Má žába na prameni "CHTĚNÍ = BEZNADĚJ" .
Lepší nic nechtít, než zažít znovu ten pocit bezmoci a beznaděje. Ano, přijala jsem ten fakt, že prostě nemám tátu, ale zákon už byl v mém podvědomí vytvořen a tak se podle něj jelo.
Každá situace kde jsem něco chtěla, mě znervózňovala a uváděla do pocitu beznaděje.
A když už jsem dostala co jsem chtěla, pak jsem si to vždy nějak pokazila, něco se přihodilo a bylo po radosti a nadšení. Říká se "ZÁKON SCHVÁLNOSTI". Vnitřně jsem věřila, že nemůžu mít co chci.
Byl to můj vnitřní VZDOR MÉMU CHTĚNÍ.
Sport mi pomáhal najít rovnováhu.
Vzpomínám na ten okamžik. Teta (paní učitelka) ve školce mluvila o možnosti cvičení pro nás dětičky a má dušička dítěte byla ohromená, cítila obrovské nadšení i nedočkavost až cvičení začne. Bylo to velké těšení. Tohle je ten okamžik na který si vzpomenu, když se řekne "Těším se jak malé dítě".
Život běží a my s ním. Moje dětské cvičení a později sportovní gymnastika, atletika, lyžování, turistika, aerobik, tanec i cyklistika. Žádný vrcholový sport. Sportování je moje velká radost a uspokojení z pohybu. Je mým lékem.
Aktivní pohyb je pro mě také dobrým pomocníkem pro lepší náladu a získání nové energie.
Sport mě naučil vytrvalosti a trpělivosti.